Nová bloggerka-proč jsem tu i já

Tak jsem tu i já. Nemocenská dovolená a přemíra nudy mě donutila sednout k počítači a udělat něco, o čem jsem uvažovala již před pár lety, kdy jsem byla studentka gymnázia, flákala školu nekonečným vymýšlením nových šik outfitů, kterými jsem následně pobuřovala celé město.
Byla jsem totálně závislá na módě,šmejdila ve skříních mamky, babiček i prababičky, skromné kapesné utrácela za časopisy, doplňky z hmka a repliky značkových kabelek ( doteď se stydím - na druhou stranu v době, kdy je nosila já, tady ty značky stejně VŮBEC nikdo neznal, a já si v sladkých 16 užívala svou pohádku v roli důležité módní všeznalkyně). Především jsem ale toužila vyrovnat se těm úchvatně a zároveň nenuceně vypadajícím holkám, jejichž fotky z londýnských, pařížských a bůhvíjákých dalších ulic mě okouzlovaly na stránkách o módě a blozích, na které jsem při svém nekonečném brouzdání na netu narazila. Nad vlastním módním deníkem jsem přemýšlela nesčetněkrát - byla jsem asi líná dotáhnout to do konce, navíc bych byla v Česku jediná ( o žádných dalších zdejších bloggerkách jsem nevěděla), a mizivá pravděpodobnost, že na můj blog někdy někdo narazí a bude ho číst mi taky moc nepřidala.
Od té doby už nějaký pátek uběhl. Ze zasněné studentky se stala pracující ( a samostatná, juchúú) mladá dáma( :) - s velkou rezervou), která už neřeší jenom ty hadříky, trendy a poslední vydání francouzské Vogue, nejvíc mě teď zajímá jak se daří v práci, zda nezapomenu zavčas zaplatit nájem, kdy vyžehlím košile svému drahému a jestli máme doma toaletní papír a zubní pastu.
Móda jako vášeň mi však zůstala, stále ji miluji a je mi velkým koníčkem. Nepodřizuji jí už vše. Je spíš mým únikem od reality který si sama pro sebe užívám - názory lidí ignorujících módu mě nezajímaly ani dřív, teď už mě nezajímají ani názory "odborníků". Ti by se možná vysmáli mému nadšení z příchodu Starbucks do ČR a hrdému nošení jejich kelímku pokaždé když jsem v Praze, jako povrchní záležitost by považovali mou nekonečnou oblibu Sexu ve městě i zálibu ve značce Louis Vuitton, která mě dodnes neopustila. Jenže mě už je to jedno. V módě mě dál ovlivňují blogy, lidé z ulice i umělci, zároveň se však čato a klidně nechám unést líbivým "komerčním" pozlátkem, prostě proto, že už se nepotřebuji stavět do žádné role a ze světa módy si beru prostě to co se mi líbí a to si chci užívat plnými doušky v době, kdy na to mám čas a chuť.
A právě proto je tu teď můj nový blog. Před pár měsící jsem narazila na několik skvělých českých módních blogů, které mě nadchly. Tyhle inspirující holky mě po pár letech přivedly zpét k dávné myšlence, kterou dnes mohu pojmout jinak než v dobách největší módní závislosti. Dnes si chci, hlavně kvůli sobě, vymezit prostor jen pro mé módní snění, jediný prostor, který bude bez ohledu na cokoli a kohokoli patřit čistě mému módnímu já. Tenhle blog má být prostě hrou, která mě snad bude bavit hrát.

Z nostalgie přidávám fotku z oněch gympláckých let-bylo mi asi 17.